Japonské zahrady

V Česku, tradičním ráji zahrádkářů, celkem logicky vzrostl zájem o japonské zahrady, respektive alespoň užití některých prvků japonských zahrad na soukromých pozemcích. Co však v zimě, když vše zapadá sněhem? Těšit se můžeme ojedinělými solitéry japonské provenience i v interiéru – obytných místnostech či zimních zahradách. Řešením je slovo bonsai.

Japonské zahrady jsou typické hojným použitím zajímavě tvarovaných dřevin, jezírky propojenými malým potůčkem, vodopády a klenutými můstky přes vodní plochy a drobné propojující vodní toky, ale i pavilony ve stínu typických okrasných dřevin. Výraz japonská zahrada, stejně jako bonsai, je však matoucí, původně se vytváření japonských zahrad s klenutými můstky přes vodní prvky a pěstování bonsají dostalo do Japonska z Číny a Korey společně s filosofickými směry buddhismem a taoismem. Jde tedy o již tisíceletou tradici. Ještě před 12 stoletími se japonské zahrady podobaly těm čínským. Před devíti stoletími pak začaly být zakládané takzvané suché zenové japonské zahrady (karesansui) pouze s několika vhodně umístěnými kmeny a plochou pokrytou uhrabaným pískem a štěrkem – ideální místo pro meditaci bez přebytku vnějších podnětů. A právě v té době začaly vznikat také miniaturní stolní zahrady (saikei) z pečlivě přebraných kamenů výjimečných tvarů, symbolizující hory a jezera. Voda zde byla nahrazena pískem a celá scenérie byla doplňovány bonsajemi. Výhodou takových „miniaturních zahrad“ je možné umístění v bytě, zimní zahradě či na balkóně, ale i na malé ploše malého pozemku.

Dnešních typů japonských zahrad je ale vícero. Například zahrady čajové (rodži), s kamennou studní (tsukubai) a naběračkou z bambusu (hishaku), přes které se po nášlapných kamenech volně prochází do stylové čajovny. Tyto zahrady vyžadují znaky „omšelosti“ (sabi), patiny, věcí přetrvávajících sta a tisíce let – kameny porostlé mechem, ohlazované tisíce let vodním proudem, staré dřevěné předměty a podobně.

Bonsaje, rozkvetlé sakury, můstky přes vodní prvky a altány pagódového typu uchvátily Evropu už před více jak sto lety. Na naše území přinesl módu japonských zahrad spisovatel a cestovatel Joe Hloucha (1881-1957), který svými knihami inspiroval mezi světovými válkami profeisonální zahradníky i amatéry. Pak nastala dlouhá mezera a móda japonských zahrad se k nám vrací právě nyní. Jejich vytvoření přitom není zase až tak obtížné, stejně jako údržba, chce to však trpělivost a tedy čas a cit. Přitom tak vtisknete své zahradě příběh.